Aleš Bárta, nemocnice v keňském Itibu

„Měli jsme tady několik žen, které v mládí prošly obřízkou. I když to nebyla tzv. faraónská, tedy úplná, i tak jsme měli veliké problémy a komplikace při porodu,“ říká Aleš Bárta, vedoucí nemocnice v keňském Itibu, které provozuje ADRA. Poprvé se zde setkal s problematikou ženské obřízky v roce 2006, hned po zahájení projektu. Nemocnice se nachází v jedné z velmi chudých oblastí Keni, kterou obývají většinou příslušníci kmene Kisii. Praktikuje se zde bílá i černá magie, a také ženská obřízka.
„My se s ní většinou setkáváme na porodním sále, u rodiček. Poměr mezi rituálně obřezanou ženou nebo dívkou, k neobřezaným je zhruba 1:30. Naštěstí, již v oblasti probíhá osvěta a postupně se snižuje počet takto zmrzačených žen,“ pokračuje Bárta. Komplikace jsou podle něj hlavně při porodech obřezaných prvorodiček, které jsou hodně mladé (první dítě se rodí okolo 15tého věku rodičky), a tedy fyziologicky nepřipravené na porod. „Další komplikací jsou srůsty v oblasti poševního vchodu, které neumožňují otevření porodních cest v plném rozsahu. Následně se musí přikročit k většímu nástřihu poševního vchodu. Takto vedený porod s komplikacemi z předchozí rituální obřízky jednak zhoršuje poporodní stav rodičky a může způsobovat další komplikace z důsledku možné infekce,“ uzavírá český zdravotník.

Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc., přednosta gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Jihlavě

„S existencí ženské obřízky jsem se setkal už jako dítě, kdy jsem s rodiči pobýval v Súdánu. V Čechách jsem zatím vyšetřoval šest obřezaných žen. Všechny byly Afričanky – čtyři Súdánky a dvě Somálky. Všechny měly prakticky stejný typ tzv. faraónské obřízky, což je v podstatě nejtěžší stupeň mutilace ženských pohlavních orgánů. Jedna z nich měla obřízku provedenou řekněme kvalitně, bylo vidět, že ji absolvovala na klinice a že ji prováděla kvalifikovaná osoba, lékař či zdravotník,“ říká Roztočil.
Jedna z jeho pacientek měla potíže s otěhotněním, měla výrazné vazivové změny v oblasti genitálu, ale nechtěla s nimi nic dělat. Chtěla zkrátka jen otěhotnět. Problémy podle zkušeného porodníka nastávají při porodech, kdy se často vytváří tzv. píštěle. Stává se, že otvor je malý a může tak porod zastavit. Pokud se jizva sama neroztrhne, dítě může tlačit na okolní orgány, jako jsou přepážky mezi močovým měchýřem a pochvou a pochvou a tlustým střevem. „To způsobí nedostatečné prokrvení tkáně a tato tkáň odumře. Posléze se vyloučí z těla a zbyde tak otvor, píštěl mezi pochvou a konečníkem, nebo mezi pochvou a močovým měchýřem. Ženy pak strašně trpí, moč i stolice odchází ven pochvou. Má to nezměrné důsledky – ženy samozřejmě zapáchají, většinou to vede k sociální izolaci. Umírají pak v hrozných podmínkách většinou na těžkou infekci. V našich podmínkách jsem ale za svou praxi viděl jen dva takové případy. Nikdy se nesetkal s případem, kdy by byla obřezána česká žena. Ženská obřízka je jistě součástí kulturního dědictví, ale jako lékař se na ni nemohu dívat jinak než jako na vrchol barbarství,“ uzavírá lékař.

Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., sexuolog, klinický psycholog a psychoterapeut

„Ženská obřízka je jedním z projevů nadvlády mužů nad ženami“, říká profesor Petr Weiss. „Je to úplně stejný projev nadvlády, jako bylo zavírání žen v harémech, deformování nohou žen od jejich útlého věku v Číně, a proč k tomu docházelo a dochází? Tyto a jim podobné zvyky jsou zaměřené na snížení pravděpodobnosti rizika, že muž bude investovat do cizích genů. Tzn. na zajištění paternity manžela, že mu žena nemůže být nevěrná a že bude celoživotně plodit a rodit pouze jeho děti. A právě ve společnostech, kde je mužská a ženská role výrazně asymetrická, se projevují tyto z našeho kulturního hlediska naprosto drastické a nepřijatelné způsoby kontroly žen.“ dodává.

Druhů ženských obřízek je více, liší se velikostí zákroku. a jedná se o odstranění všech nebo některých vnějších částích ženských pohlavních orgánů. A jak obřízka slouží k podmanění žen? „Snaží ženu zbavit hlavního zdroje sexuálního vzrušení, klitorisu. A pseudoterorie je taková, že právě tím, že žena nebude cítit sexuální potěšení, vrušení a orgasmus, se zajistí, že nebude vyhledávat sex s jinými muži. Proto v těchto zemích, kde je obřízka praktikována, jsou ženy neobřezané neprovdatelné, protože jsou považovány za prostitutky.“ objasňuje profesor Weiss. „Největší tragedií těchto žen je pak fakt, že v těchto zemích jsou udržovatelkami této nelidské tradice vždy matky. Matky nutí dcery k obřízce. Umírá při nich mnoho dívek a mladých žen. Protože to provádějí místní ranhojičky v nesterilním prostředí nesterilními nástroji. Co se prožitku matek nechávajích svoje dcery obřezat týče, domnívám se, že většina z nich zakouší silné uspokojení a štěstí z toho, že její dcera konečně bude ženou. Jde o jejich kulturní představu o tom, jak to má být. Jejich způsob zasvěcení a přijetí mezi dospělé. Konají ve víře, že pro svoje dcery dělají to nejlepší. Jinak to neznají a považují to za přirozené. Milování není potěšením pro ženu, ale je to prostředek k uspokojení manžela. A u nás byla tato představa do konce 19. století úplně stejná. Existovaly zákony, podle kterých žena manželovi nesměla odepřít styk. Například v Maďarsku do konce 60. let neexistoval trestní čin znásilnění v manželství. Z tohoto hlediska je evropská kultura jen o trošičku dál. Bezvýchodnost postižených žen spočívá v tom, že pokud nebudou obřezány, tak se nevdají a nezařadí se do své komunity. Obě možnosti – být obřezána nebo se tradici vzepřít, jsou pro ně špatné. Situace je pro tyto dívky neřešitelná.“ uzavírá profesor Weiss.

Výňatek z rozhovoru „Krvavý symbol dospělosti a přijetí“ – Afrrican Way Magazín, říjen 2011
http://magazin.africanway.cz/