DSC_8055

„Ráno mi oholili hlavu a oblékli slavnostní náhrdelník. Celý den byl vlastně velmi slavnostní. Večer mne položili na kůži před vchodem do domu. Ženy mě držely za ramena a za nohy. Strašně to bolelo. Nepředstavitelně…“ To jsou slova jednatřicetileté Elisabeth, Samburky z vesnice Nangida.

Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové, kteří tamní vyprahlou buš obývají, ji považují za něco, co je jejich součástí, co od nepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka.

Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná. Nemá pro společnost žádnou cenu, je to jen dítě. Teprve s obřízkou může vstoupit do manželství a k stáru získat jakous takous vážnost. Postavení ženy v samburské společnosti je navzdory 21. století skutečně nevalné. Tady nevládnou civilizační návyky. Tady se život řídí během přírody a tisíciletými zvyky. Pro Sambury je klitoris a malé stydké pysky něco, co se dá stejně jako vlasy nebo nehty jednoduše zkrátit…